Komunitní centrum Vltavotýnska

Ondřej Klempíř

Pozvání do našeho projektu "komunitního křesla pro hosta" (stále ještě zatím virtuálního) přijal Ondřej Klempíř, skutečný temelínský patriot a současně také zastupitel Obce Temelín.
Šestým rokem vydává elektronický nezávislý temelínský občasník pod názvem Patriot, který se věnuje všemu zajímavému, co se obce Temelína a jejího okolí týká. Je také šéfredaktorem „Temelínského hlásiče“, což je název oficiálního temelínského obecního zpravodaje a místním spolukronikářem.

Díky němu se, jak ve zmíněném zpravodaji, tak na facebookové stránce Patriot temelínský dozvíte zajímavosti z historie Temelína, o zaniklých obcích a osadách v temelínském okolí nebo můžete zjistit, co zajímavého se v obci koná.

Vyzvali jsme ho, ať pro ty, kteří ho ještě neznají, sdělil nějaké podrobnosti o sobě.Ujal se toho se vtipem a nápaditým způsobem (kdo ho zná, tak ví :-)):
Několik slov o mně? Dobrá. Jsem asi takhle vysoký, přiměřeného věku a snad i hmotnosti. Narodil jsem se někdy v polovině 70. let minulého století ve Dvoře Králové nad Labem, ovšem nikoliv ve světoznámé zoologické zahradě! Více než 40 let žiji v Temelíně a považuji se tak za rodáka. Absolvoval jsem několik škol. Mateřskou, dva ročníky základní v Temelíně, zbylé roky základní na Malé Straně v Týně nad Vltavou, průmyslovou dopravní v Plzni a také autoškolu. Kromě několika běžných nemocí jsem prodělal i základní vojenskou prezenční službu. Více než čtvrt století pracuji v distribuci chemických látek a přípravků. To mi v dnešní covidové době zajišťuje jistý náskok před ostatními, a to především z hlediska dezinfekce, dezinsekce a následné mumifikace. Tolik převážně nevážně úvodem.

Patriot (Temelínský patriot, Patriot temelínský) vznikl spontánně jako odpověď na místní sílící poptávku po aktuálních kulturních, společenských, sportovních a dalších informacích. Pouhé vývěsky a plakátovací plochy dnes už prostě nestačí. Původním posláním Patriota tak bylo na jednom místě soustředit především pozvánky na tyto akce, ukázat a připomenout lidem kde, kdy a co se děje. Toto schéma bylo vzápětí doplněno o krátké reportáže a fotografie z uskutečněných akcí, včetně střípků z temelínské historie. Tak to vydrželo až do roku 2019, kdy vznikl oficiální obecní zpravodaj Temelínský hlásič (TH), který část tohoto břímě převzal na svá bedra.
Navzdory členství v redakční radě TH se snažím Patriot, který jsem po příchodu TH přeorientoval primárně na historii, zachovat a „vyrábět“ i nadále. V návaznosti na zmíněný elektronický plátek s názvem Patriot vznikla na FB i stránka Patriot temelínský, jejíž výhodou je pochopitelně okamžité uveřejnění a předání aktuálních informací uživatelům.

Proč to dělám? Informace. Lidé dnes detailně vědí, co se děje v Praze, která celebrita odletěla na Seychely a jak jí to sluší v plavkách, ale unikají jim události 100 metrů od domu. A pokud se z těch gaučů zvednou a jdou se podívat, pak tím pochopitelně podpoří i pořadatele akcí, kterými jsou u nás většinou místní spolky a sdružení. Vesnice není nudná a mrtvá.
K historii. Města mají většinou své hrady, zámky, šlechtice, historické, kulturní, technické a přírodní památky apod. Pečlivě zaznamenané v mnoha publikacích, zanesené do map a turistických průvodců. Každá vesnice, jako je Temelín, má ale také svoji minulost a historii, ať už v podobě křížků a kapliček, slavných rodáků, významných obyvatel, památných míst, dějinných událostí i (ne)obyčejných příběhů (ne)obyčejných lidí.
Pro detailní toulky místní historií je asi nutné mít ten správný zápal a nadšení. Autor několika místopisných publikací, historik, pedagog a člověk s obrovským přehledem Jan Bartuška tvrdí, že jsme oba stejně postižení. Z jeho úst je to pro mě obrovský kompliment. K tomu je dobré orientovat se v Sakařových Dějinách města Týna nad Vltavou a okolí, publikacích Martiny Sudové, Jana Bartušky, ale i mezi místními a okolními písmáky a kronikáři, jakými byli v našem případě například Našinec, Petřík, Mikšátko nebo Vrzák. Připočítejme archivy - místní, třeboňský, vídeňský či jiný, plus materiály, které mají lidé stále doma. Je to vlastně takové stálé objevování a skládání mozaiky, puzzle. Získaná data je třeba dále pečlivě ověřovat a kontrolovat, aby nedošlo ke zveřejnění chybných a zavádějících údajů. I s tím jsem se, bohužel, setkal u některých výše uvedených autorů. Takže vytrvalost, trpělivost, často mravenčí práce a především čas. Nicméně odměna v podobě zcela neznámých či dnes už zapomenutých údajů, dokumentů nebo fotografií za to rozhodně stojí. A byla by škoda se o to nepodělit, nemyslíte?
Díky všem těmto atributům nabízím v současném Patriotu seriál o historii temelínských domů a jejich obyvatelích, mohl jsem se autorsky podepsat pod drobné publikace O temelínských včelařích (Nová Forma, 2019) nebo Kříže, křížky, kapličky (Nová Forma, 2020).
V současné době připravuji, mimo jiné, krátké pojednání o vystěhovalectví od nás do Ameriky po zániku patrimoniální správy. Dále se budu snažit iniciovat v temelínském špýcharu (až po rekonstrukci) vznik muzea zaniklých obcí a osad Březí, Křtěnova, Podhájí, Knína a Temelínce.
Co mi tohle všechno dává? Pocit, že tady nejsem zbytečně, že jsem zachránil a odkázal něco pro ty budoucí a těm současným možná pomohl trochu rozšířit povědomí o Temelínu a jeho okolí. A jestli tohle všechno má a dává smysl, to posoudí až čas.
Koníčky? Sám Patriot je koníčkem, protože ho vyrábím a udržuji zcela zdarma, dobrovolně, bez donucovacích prostředků, nátlaku a také samozřejmě výše uvedená místní historie. Na opravdové „vypnutí“ mi pomáhá pověsit si na krk kytaru u vodňanských LIGHT IN THE DARK.

Kde si můžete Patriot temelínský přečíst? Navštivte web obce Temelín: https://www.obectemelin.cz/…iot
a určitě se podívejte i na facebook: https://www.facebook.com/…sky

Miroslav Petřík

Je nám velkou ctí, že naším dnešním hostem ve virtuálním komunitním křesle pro hosta mohl být výtvarník, judista a dlouholetý ředitel MěDDM, Miroslav Petřík.
Míru Petříka známe jako aktivního člověka, kterému se úspěšně podařilo propojit řadu aktivit od uměleckého výtvarného tvoření až po sport. Je schopný organizátor sportovních soutěží a kulturních akcí jako jsou mezinárodní soutěže v grafice a tzv. Dívánek, výtvarného happeningu pro mládež. Co možná mnozí netuší je to, že dosáhl velkých úspěchů nejen v České republice, ale i v zahraničí grafickou tvorbou exlibris /knižní značka/, malá grafická forma.
Ptali jsme se ho, co ho baví a čím naplňuje svůj volný čas. Zde je jeho vyjádření:
Svůj volný čas se na první pohled snažím naplňovat různorodými činnostmi, ale výtvarná tvorba a trénink „umění juda“ jsou pro mě naprosto identické aktivity. Mám rád hudbu, což se odráží i v mé výtvarné činnosti. Nejraději poslouchám blues, cimbálovku a jazz. Velmi mě těší lidové umění a vše co má znaky kvality, profesionality a osloví mě svou přesvědčivostí a duchem. Ať už je to hudba, obraz, architektura, nebo design. Ve svých výtvarných pracích propojuji hudební a přírodní motivy. V současné době se věnuji převážně grafice, kde využívám techniku leptu a suché jehly. Příležitostně maluji olejem, akvarelem a v přírodě i pastelem. Osobní způsob vyjadřování, který rozvíjím od počátku své tvorby, je transformace pocitu a nálady daného motivu do barevné rezonance. Asi je to propojení uměleckých směrů orfismu a kubismu. Jsem také členem Spolku sběratelů a přátel exlibris, pracuji v jeho výboru. Při světovém kongresu exlibris v Praze v roce 2018 jsem měl tu čest být organizátorem i porotcem jedné z největších mezinárodních soutěží exlibris, která se při příležitosti těchto kongresů v posledních letech ve světě pořádala. Také jsem již organizoval tři mezinárodní soutěže exlibris pro mladé výtvarníky, studenty ZUŠ a uměleckých škol. Těší mě, že jsem mohl být nápomocen při založení tradice v pořádání Vltavotýnských grafických symposiích „EXPO TÝN“ a být i jejich aktivním účastníkem. Už od dob dospívání rád cestuji. Nejraději mám volné a svobodné putování po celé naší republice a alpských zemích, především po Švýcarsku. Někdy se k výletu nechávám inspirovat místem, kde se koná zajímavá kulturní akce, například folklorním festivalem v Rožnově pod Radhoštěm. Mám rád soutěsky, horské pasy a jezera, Pokud například jedeme s manželkou na dovolenou do Chorvatska, jedeme „zkratkou přes Alpy“ a nenecháme si ujít pár dní horského toulání.
Mojí důležitou aktivitou je trénink judo. Už téměř třicet pět let vedu vltavotýnský oddíl juda, který jsem v Týně založil. Judo mi pomohlo při všech náročných životních situacích a jsem velmi rád, že tyto nejen pohybově všestranné dovednosti mohu předávat mladé generaci. S výborným a obětavým trenérským kolektivem jsme do reprezentace předali již mnoho talentů, především děvčata, kde dominuje Markéta Paulusová, která má v rámci české reprezentace vynikající výsledky na mezinárodních turnajích. Díky judu vznikla další moje veliká aktivita. Na Českém svazu juda zjistili, že umím nafotit i akční situace v zápase judo, a tak jsem se před 10 lety stal jejich oficiálním fotografem. Pro Evropskou unii judo fotím mezinárodní turnaje a akce v ČR a evropské poháry v Bratislavě. Díky tomu jsem byl i přímým účastníkem listopadového ME v judu v Praze. Když si chci zafotit jenom pro radost, jedu do Píseckých hor a toulám se okolo Vysokého Kamýku a Zelendárek.
Tvoje plány a nápady pro tuto dobu?....
Žádné velké plány, hlavně v cestování si nedělám, protože jak je známo, jsme ovládáni „Vyšší mocí“ a k tomu asi i „jinou mocí“, kterou se přiznávám, moc nechápu. Naštěstí mám tolik aktivit, které mohu doma rozvíjet a tak jsem si například naplánoval vrátit se k malbě olejem a připravit svoji tvorbu na budoucí prezentace. Rád bych, abychom s Petrou Herotovou udrželi a rozvíjeli tradici v pořádání grafických sympozií. Musím si také najít čas a po několika letech aktualizovat své internetové stránky www.miroslavpetrik.cz. A nápad pro tuto dobu ? Nevím ? Když se tak dívám kolem sebe, tak snad více používat selský rozum a když už musím z titulu své funkce rozhodnout o odborné věci, ve které nejsem vzdělaný, nechám si poradit od zkušených odborníků….
Jsme rádi, že se nám podařilo s Miroslavem Petříkem navázat velmi aktivní spolupráci a věříme, že se nám podaří realizovat další společný projekt, o kterém vás budeme ještě informovat...:-)
Podívejte se také na jeho facebookový profil: Více ze světa sportovní fotografie Miroslava Petříka najdete na facebooku: https://www.facebook.com/Judo-foto-Petrik-595391933887951

Radomíra Málková

Naším dalším inspirativním hostem v zatím virtuálním křesle pro hosta našeho Komunitního centra Vltavotýnska je Radomíra Málková. Člověk, který pomáhá, podporuje a učí druhé, jak si život udělat naplněnější. Sama prostřednictvím výtvarné a rukodělné tvorby dělá svět hezčí.... Radomíra Málková je terapeutkou a poradcem pro osobní rozvoj. Pomáhá lidem překonat akutní i dlouhodobé stresové situace a přes soulad těla a ducha odbourávat jejich důsledky (například zdravotní potíže, osobní, partnerské a rodinné krize, ztrátu radosti ze života, strach z navazování vztahů, nedůvěru ve své schopnosti atd.). Ráda lidem zprostředkovává jak přistupovat k sobě samému, aby odemkli a následně se i naučili pracovat s vlastním potenciálem pomoct si sám. Protože jejím přesvědčením a zároveň životní filosofií je, že život ve kterém se cítíme dobře, máme především ve svých rukách… Svůj volný čas věnuje paní Málková radostem babičkovství, toulkám v přírodě, výtvarným činnostem i občasnému nicnedělání. Mezi její záliby ovšem patří i přátelé a výborná káva.
Ptali jsme se jí, čemu přesně se výtvarně věnuje a zda může doporučit výtvarné činnosti jako způsob, jak nalézt vyrovnanost a duševní pohodu: "Ráda plstím, hraju si s enkaustikou, šiju a teď mě láká hlína a zentangle. Výtvarná činnost je výbornou autoterapií ????".
Více informací o Radce Málkové najdete na jejím webu www.radkamalkova.cz.
Už na podzim jsme domlouvali tvořivé a přemýšlivé setkání s Radkou Málkovou u nás v Komunitním centru, stále doufáme, že bude možné najít nový termín, ve kterém bude toto inspirativní setkání dovoleno uskutečnit ????.

Filip Valtr

Díky skvělým lidem, kteří nám mají co říci, se také rozšiřují témata, o kterých bude možné povídat. Jsme moc rádi, že svět šachů a hudby nám aspoň trochu přiblížil náš další inspirativní host, Filip Valtr. Člověk ochotný pomáhat, který do toho, co dělá, vkládá opravdu celé srdce.
Filip Valtr je šachista, trenér mládeže, spolu zakladatel z. s. Activ, organizátor Týnfestu a také řady klubových koncertů, především pro místní kapely.
Rockový festival Týnfest je v mnoha ohledech mimořádný a díky němu se podařilo v našem městě soustředit špičkové kapely a přitáhnout mnoho nadšených fanoušků. Festivalu se, jako jediné akci v Týně, povedlo zajistit účast zahraničních profesionálních skupin, a také se podařilo uskutečnit festival na dvou pódiích. Celkově tak vystoupilo 16 kapel. Dalším prvenstvím bylo (v roce 2014 a 2018) vystoupení největšího počtu muzikantů z našeho města v jednom programu. Úspěchem bylo také vydání dvou kompilačních CD rockových skupin z Týna nad Vltavou.
Spolu se sestrou, zakladatelkou z. s. Activ Markétou Karešovou, pořádali řadu akcí pro děti (Sportovní odpoledne s pohádkou, Cesta za pokladem, Mikulášská diskotéka apod.). V loňském roce pak obnovili tradici Pohádkového lesa.

Ptali jsme se ho na hudbu, kterou poslouchá, i na jeho osobní muzikantskou a pořadatelskou historii nebo jeho další koníčky:
"S nadsázkou říkám, že se nikomu nemůžu přiznat, jakou hudbu sám poslouchám. Někteří „ortodoxní“ metalisté by mě zatratili, kdybych jim řekl, že zbožňuju Vivaldiho, nebo např. Kryla a také hodně popových věcí. Fanoušci klasiky by asi vyskočili z kůže z „blázince“, který pořádám.
Znám jenom dvě hudební škatulky: hudba dobrá a hudba špatná. Asi největším hudebním zážitkem pro mě byl koncert Paula McCartneyho, ale obrovská síla byla, i když jsem poprvé naživo, slyšel Alexandrovce. Stejně, tak si vždy užiji koncert Metallicy, kterou jsem viděl asi patnáctkrát. Sám jsem se kdysi pokoušel hrát na kytaru, ale rutinní cvičení mě nenaplňovalo. Mám rád kreativitu, tak jsem rozhodl, že někdo ty koncerty také musí pořádat a honit všechny okolo. Nemám rád zpoždění a obecně pak, když je něco jinak, než se dohodlo, což mě občas pumpuje adrenalinem. Díky hudbě, zejména samozřejmě pořádání Týnfestu, jsem se seznámil, občas i spřátelil s lidmi, které jsem dříve znal jenom z kazet, CD a koncertů jako návštěvník. Sháněl jsem oblíbené víno legendární zpěvačce Sabině Classen, vyměnil si trsátko s kytaristou Holly Moses, po come backu německých SDI, kteří vtrhli na světová podia po 25 letech, jsem byl jeden z prvních v ČR, kdo udělal jejich koncert. Jako bedňák na top evropském festivalu Brutal Assault jsem nahlédl do organizace špičkového profesionálního festivalu a vyfotil se některými mými idoly, které jsem do té doby znal opravdu jen z dálky, nebo dokonce pouze z You tube.Věřím, že tělo a duch jsou spojité nádoby. Tedy jako vyvážení všeho, co dělám, beru sport. Je to pro mě doplněk osobnosti. Druhá strana mince. Občas si zahraji hokejbal, pravidelně (dokud to šlo) florbal, chodil jsem plavat, jezdím na kole. Znamená to pro mě odreagování a jiný druh seberealizace. Za vrchol této kompozice považuji chess boxing, což je kombinace boxu a šachů. Prostě nastřídačku v časovém intervalu do soupeře bušíte pěstmi, načež obratem svými kombinačními schopnostmi. Začínat s tímto netradičním sportem se nechystám, na druhou stranu slovo nikdy se v mém slovníku příliš nevyskytuje. Takže… uvidíme? ."

Ve facebookovém příspěvku nám poskytl rady, jak se vrátit k šachům, nad kterými se nemůžeme potkat osobně, ale i teď třeba on-line, a nabízel i možné konzultace. "Rád též mohu pomoci s hrou, vysvětlením, analýzou partie apod."
Stačí se ozvat: email: valtrf@centrum.cz,  Facebook (video i messenger): Filip Valtr https://www.facebook.com/filip.valtr.5, Skype (telefonování i videohovory): Filip Valtr,  telefon: 724 590 115

Více o Týnfestu najdete na: http://tynfest.wz.cz/. K dalším akcím: http://sdruzeniactiv.wz.cz/

Petra Svoboda Herotová

foto: M. Bžoch, Dis.

Dnes je naším inspirativním hostem Komunitního centra Vltavotýnska výtvarnice a galeristka MgA. Petra Svoboda Herotová. Jako kurátorce vltavotýnské Městské galerie se jí úspěšně podařilo během posledních let rozvinout činnost galerie a přiblížit veřejnosti nejen současné umělce a jejich tvorbu, ale prostřednictvím Symposia drobné grafiky rozšířit povědomí o české grafice. Tvoření a svět umění se dostávají blíže k lidem od nejmladších po nejstarší i díky jejím galerijním projektům, jako je Výtvarná kuchyňka i Výtvarná laboratoř.

V našem příspěvku bychom se chtěli zaměřit na Petru Herotovou zejména jako na výtvarnici.
Petra Herotová vystudovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně v ateliéru Margity Titlové Ylovsky (1998–2004) a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u Jiřího Davida (2004–2007). Hlavním médiem, které používá, je kresba, ať již na papíře, nebo ve formě objektů, instalací. Ve svém díle komentuje stereotypy rolí ve společnosti, nejčastěji v návaznosti na své vlastní zkušenosti. Autobiografické prvky transformuje do obecnějších sdělení. Např. série propiskových kreseb Taťkovy výroky (2005-6) http://petraherotova.com/index.php/tatkovy-vyroky-2005-6/ zaznamenávala dialogy umělkyně s otcem, nebo série Pohledy z Blanska (2009) http://petraherotova.com/index.php/pohledy-z-blanska-postcards-from-blansko-2009/ zpracovávala svoji frustraci z života a práce na malém městě, kde působila jako kurátorka galerie. Dlouhodobě se také zajímá o problematiku originálu vs. kopie, často ve spojení s klasickým kancelářským papírem formátu A4. Poprvé v diplomové práci Spinning (2009) https://www.artlist.cz/dila/spinning-4415/. Jednalo se o několik tisíc kreseb navrstvených do sloupu. Za tuto práci byla oceněna 1. cenou Start Point Prize 2007 za nejlepší diplomové práce evropských uměleckých škol. Poslední prací dotýkající se tématu originálu ve smyslu autentického uměleckého díla v kontrastu k masově vyráběným produktům byl cyklus mondrian (2018, záměrně s malým „m“) http://petraherotova.com/index.php/hadrik-kazimir-kapesnicky-mondrian-aj-the-cloth-kazimir-the-wipes-mondrian-etc-2016/. Sbírala obaly a produkty, které měly „mondrianovský“ design. Vytvářela podle nich kresby, malby, objekty, aby jim znovu vrátila uměleckou auru. Charakteristickým rysem její tvorby je humor a nadsázka. V poslední době se v rámci své platformy abcdílna koncentruje na písmo.

Ptali jsme se na její pocity, co jí výtvarné umění přináší: „Často si říkám, jak jsem vděčná skutečnosti, že patřím mezi kreativní lidi. Člověk má mnohem pestřejší a bohatší život. Zrovna v této době to vnímám jako velkou výhodu. Stačí vidět něco obyčejného a hned se rozjíždí fantazie. Popřípadě i to, co konkrétně dělám v ateliéru, mě moc baví a těší. Při práci se pak vrství další a další nápady.“

Více informací o Petře Herotové a také ukázky její činnosti najedete na stránkách:
www.petraherotova.com

Další informace i v dalších zdrojích:
https://www.artlist.cz/petra-herotova-3963/
https://www.sjch.cz/petra-herotova/

Byli jsme v Komunitním centru velice potěšeni možností se podílet na galerijním projektu "Vlasta" . Tento háčkovaný umělecky zpracovaný model člověka vznikal v létě 2020 právě u nás díky námětu a vedení Petry Herotové a mnoha nadšeným tvořivým spolupracovnicím. O tomto projektu vás ještě budeme informovat. Také předpokládáme, že spolupráce s Petrou bude také pokračovat a společně a osobně se jí budete moci vyptat na všechny její aktivity a plány. :-)

David Soldát

Jsme potěšeni, že můžeme představit dalšího inspirativního hosta v našem zatím virtuálním, ale do budoucna opravdovém, komunitním křesle pro hosta. Je jím mladý a nadějný filmař, David Soldát. Vzhledem k jeho fantazii a kreativitě o něm ještě uslyšíme. Fanoušci skupiny Epydemye znají například jeho videoklipy k písním Milé děti nebo Skočil jsem do tmy. (podívejte se na: https://davesoldy.com/portfolio-2/videoklipy/). Věnuje se i reklamní a filmové tvorbě: https://davesoldy.com/portfolio-2/filmy/ . A přestože po období, které strávil v Týně nad Vltavou, patří řada jeho aktivit do Prahy, má čas se věnovat i dalším vltavotýnským projektům v četně spolupráce s DS Vltavan a dalšími zajímavými lidmi.

Trochu jsme ho potrápili tím, ať nám řekne o své vazbě k Týnu nad Vltavou i svých dalších plánech. Ujal se toho zodpovědně a toto nám prozradil: "V Týně nad Vltavou jsem zažil nádherné dětské časy, kdy existovala pouze dvě pohlaví a vše bylo krásné, i velmi pestré období puberty - tedy ono období života, kdy jsem byl zcela nejrozumnější na světě (dle čehož vypadaly i výsledky mého tehdejšího studia na mém milovaném gymnáziu). Díky mým nedozírným pubertálním úspěchům jsem byl radši přesunut do Prahy, kde jsem na střední škole, a poté i akademii Michael, později nabyl jistého filmového vzdělání. Z nějakého podivuhodného důvodu jsem tato léta přežil, a dokonce, v mých aktuálních pětadvaceti letech, o mně vyšel tento příspěvek na Facebooku. Mou největší (nechtěnou) zálibou je neustále dělat naprosto úžasné věci a následně se opakovaně překvapovat nad tím, jak jsem něco tak hrozného mohl kdy udělat, jestli bych to radši neměl smazat, a jak bych to teď udělal absolutně jinak a samozřejmě - naprosto úžasně. Sérií více, či méně šťastných náhod jsem se také připletl do místního divadla, do kterého jsem se zamiloval, a krátce na to i na něm. Týn nad Vltavou má spoustu bohatství (například bezkonkurenčně nejlepší Vinařického náměstí v ČR, nebo nejinspirativnější Týn nad Vltavou ve Sluneční soustavě), a proto, ačkoli zápletky o ztrátě modrého pramene jsou dozajista ultimátním zdrojem nekončící zábavy, kterému nikdy nemám šanci se příbližít ani co by kamenem dohodil, snažím se mu poskytnout službu v podobě mačkání tlačítka “REC” na kameře, a mačkání “RENDER” v počítači. A “něco málo” mezi tím. V aktuální době působím v pražské postprodukční firmě, ale většinu jednotek pozornosti ve svém volném čase soustředím na aktivity spojené s mým drahým maloměstečkem, které mi toho (nejen) kulturně tolik dalo, tak bych mu to rád vrátil. V Týně jsme natočili většinu mých studentských prací (filmy Zabouchnutá Boženka, Žvejka a Individualita), aktuálně se realizuji v divadle, jelikož nejsem úplně nejlepší herec, alespoň tvorbou videí a upoutávek, zároveň máme rozdělané nějaké další úžasnosti s kapelou Epydemye, a do budoucna připravujeme scénář na film o zaniklých obcích kolem Temelína. V předpandemické době jsem zároveň působil jako profesionální kontrolor kvality výčepu v Art Caffe Baru, kde byly každodenní výsledky mé kontroly více než uspokojivé. Zároveň se snažím respektovat všechny ty moderní tendence svobodného světa, ale byl bych rád za prosazení trestní postižitelnosti těch, kteří Týn nad Vltavou označí názvem “Týnec”. "

Budeme velice rádi, pokud David přijme naše pozvání a společně se sejdeme nad diskuzním a filmovým večerem věnovaným jeho tvorbě v Komunitním centru Vltavotýnska. Vše, co od Davidu Soldátovi chcete vědět a nezaznělo v tomto textu, najdete na: https://davesoldy.com

Amalie Pavlovská

Naším dalším inspirativním hostem ve virtuálním komunitním křesle pro hosta je paní Amalie Pavlovská.
Snad každý si někdy položil otázku: „Jaký smysl má můj život? Proč a kam jdu?“.Právě v hledání odpovědí pomáhá lidem jako lektor, kouč, mentor, konzultant osobního rozvoje Bc. Amalie Pavlovská, PCC (ICF), která je členem Mezinárodní federace koučů ICF a ICF ČR.
Asi každý má někdy pocit, že potřebuje svůj život posunout. Pochopit a přijmout fakt, že má smysl se podrobněji zabývat zejména tím, co je možné ovlivnit. Uvolnit prostor pro nové myšlenky, nápady a možnosti. Začít vnímat svůj potenciál, talent a žít podle svých představ a ke své spokojenosti. Každému se ale nedaří jít touto cestou osamoceně. Někdy pomůže mít možnost, aby nás na cestě sebepoznání a sebeuvědomění někdo provázel a pokládal ty správné dotazy.
Amalie Pavlovská jako kouč doprovází klienty na jejich vlastní cestě odhalování skrytých možností vedoucích ke změně v jejich životě osobním, pracovním nebo podnikatelském. Pomáhá lidem dostat se ze situace, ve které se právě nacházejí, do optimálního stavu, ve kterém chtějí být. Výsledkem společné práce je pak požadovaný posun a řešení konkrétních zadání.
Máme přislíbenu účast Bc. Amalie Pavlovské na osobním setkání věnovanému představení koučování široké veřejnosti. Budeme moci nahlédnout do zákulisí metod, které pomáhají zkvalitňovat život. Velmi se už těšíme a doufáme, že setkání budeme moci co nejdříve uskutečnit.
Ptali jsme se, v čem spočívá podstata její práce, její moto - a tady je odpověď: „Povídejte…naslouchám…koučink s Amálkou je koučink pro spokojený život…je o Vás a pro Vás… s individuálním přístupem a plným respektem vůči Vám a Vašim přáním.“
Pokud vás zajímá více informací, najdete je také na stránkách: www.amyplus.cz.

Studio Olympie

Jsme velmi rádi, že vám můžeme představit naše další velmi inspirativní hosty, kteří sice již usedli do křesel Komunitního centra Vltavotýnska v rámci přípravy jeho aktivit, ale poprvé máme možnost je za nás představit veřejnosti - Jaroslav Brom, Vlasta Švík a Daniel Brom, aneb STUDIO OLYMPIE.

Jak jejich aktivity začaly?
Vše začalo v roce 2013 na valné hromadě Fotbalového klubu Olympie, které se zúčastnili už jako neaktivní vysloužilí hráči. Tehdejší místopředseda klubu je oslovil, abych se starali o web FK Olympie. Dali si za cíl vytvořit "Studio Olympie", které se bude věnovat netradiční a vtipnou formou týnskému fotbalu a tím zejména jeho propagaci a budování dobrého jména. Začínali původně v pěti lidech, v současnosti fungují jako trojice (Jaroslav Brom, Vlasta Švík a Daniel Brom), někdy jen jako moderátorské duo Jaroslav Brom a Vlasta Švík. Od roku 2014 pravidelně organizovali a moderovali ples FK Olympie v MDK Sokolovna. Plesovou moderátorskou aktivitu rozšířili v prosinci 2014 také díky prvnímu "navrácenému" plesu vltavotýnského gymnázia v Sokolovně, od té doby úspěšně moderovali i další plesy. Každý týden od ledna roku 2018 až do covidového roku 2020 probíhají díky jejich iniciativě v Bridge Baru u starého mostu velmi vydařené znalostní Hospodské kvízy. K současné situaci nám řekli: "Hrajeme pravidelně každý týden Kvíz on-line. Sice v mnohem menším počtu než běžně v Bridge Baru, ale i tak je fajn, že kvíz může pokračovat aspoň takto. Kdyby se někdo chtěl připojit, může klidně napsat přímo jednomu z nás nebo na profil Studia Olympie na facebooku." Vidět jste je jako moderátory mohli také na týnských Městských slavnostech v roce 2017 a 2020. Určitě jste jejich nezaměnitelný humor zaslechli i při komentování závodů Dračích lodí na Vltavě (2019 a 2020). K jejich dalším aktivitám patří i práce v rádiu - před "covidem" to bylo českobudějovické rádio K2. Nejnovější zprávou, kterou zveřejnili je, že: "Každé úterý a čtvrtek se na vás od 7:00 do 9:00 budeme těšit v naší ranní show na @netroliferadio. Připravili jsme si pro vás pár zajímavých rubrik, tak stačí si nás naladit na 100,8 FM." Protože doba nepřeje společenským aktivitám a nemáme možnost se společně všichni potkat, ptali jsme se, co chtějí svým příznivcům vzkázat: Těšíme se, až se s Tejňáky znovu uvidíme na nějaké akci v letošním roce, který snad přinese mnohem více radosti a zábavy než ten minulý koronarok. Už aby to bylo..."
Více k Hospodskému kvízu v Týně najdete na: https://www.facebook.com/groups/194406567811657, o rádiu - @netroliferadio: https://www.facebook.com/netroliferadio, https://www.netroliferadio.cz/

Pavel Píha

Velice si vážíme toho, že tentokrát mohl "usednout" do našeho virtuálního křesla pro hosta v Komunitním centru Vltavotýnska Mgr. Pavel Píha.
Pavel Píha je jihočeský muzikant - multiinstrumentalista (klarinet, saxofon, flétny, kytara a další nástroje). V posledních letech bývá viděn se svými nástroji i ve společnosti kapely Nezmaři. Pravděpodobně ho všichni znáte jako ředitele ZUŠ Karla Komzáka v Týně nad Vltavou. V této funkci je již 30. rok (od r. 1991). Projevil se jako neúnavný propagátor moderních a zábavných metod ve výuce hudby, využití IT techniky při vyučování, výuky s pomocí hudebních doprovodů apod. ZUŠ K. Komzáka byla už před 20 lety jedním z prvních průkopníků těchto nových metod. Více informací o škole a jeho dalších aktivitách najdete na webu školy http://www.zuskomzaka.cz. Je také zakladatelem dvou školních kapel žáků a učitelů - Týnská kapela a Kantika, s Týnskou kapelou pořádá v Týně nad Vltavou pravidelné společné koncerty s kapelou Nezmaři.
Před lety externě pracoval i jako webdesigner (pro různé firmy i na volné noze), dnes již věnuje všechny své síly jen své škole, svým žákům, hudbě a rodině.
Výsledky jeho práce, jeho kapel i celé školy mnoho lidí zná z Youtube i Facebooku: https://www.zuskomzaka.cz/videa, https://www.facebook.com/zuskomzaka.cz

Martina Sudová

Dalším váženým hostem našeho komunitního virtuálního křesla pro hosta je PhDr. Mgr. Martina Sudová.
Je místostarostkou města, předtím také vedoucí Městského muzea v Týně nad Vltavou. Můžete ji znát jako spisovatelku především historických knih a publikací, ale také jako velmi talentovanou muzikantku i herečku DS Vltavan. Bez ní bychom možná o Týně a Vltavotýnsku věděli velmi málo. Již řadu let nás provází během Muzejních nocí a díky svému vypravěčskému talentu nás seznamuje s příběhy města. Můžeme také říci, že většinu historických podkladů pro publikace či infotabule ve městě zpracovávala právě Martina Sudová. Po trasách Vltavotýnskem nás už dlouho provází její "Malý zábavný průvodce" a jako dárkovou publikaci nebo základní literaturu o městě má většina místních či návštěvníků doma knihu "Týn nad Vltavou" nebo také její další knihu "Vltavotýnský poutník".
Zeptali jsme se jí na to, co ji vedlo k jejím rozsáhlým zájmům, jaké knihy se jí podařilo vydat, i co ji baví...
A tady máte její odpověď:
"Pocházím ze severního Plzeňska, z vesnice s názvem Trnová. Jako každého z nás, i mě ovlivnilo prostředí, kde jsem prožila dětství. Vesnická dvojtřídka s milými dvěma učitelkami, prostředí někdejšího zámku (v době mého mládí využívaného jako JZD, dnes už zase zámek), můj dědeček, původním povoláním soukromý pekař, ve vsi ale známý jako vedoucí ochotníků a knihovník. Právě on mě přivedl k historii, přátelil se totiž s někdejším ředitelem muzea severního Plzeňska v Mariánské Týnici a kupoval mi pravidelně zdejší Vlastivědný sborník pro regionální dějiny. Naučil mě číst ještě před tím, než jsem šla do školy, a já si s napětím louskala tajuplné pověsti, například o bájném pokladu ukrytém v podzemí kláštera v Plasích nebo o rodu Gryspeků z Gryspachu, kteří se raději na společné hostině hromadně otrávili, než aby po Bílé hoře museli odejít do exilu. Také mě hodně ovlivnila poloha naší vesnice, s potokem a rybníkem, kde jsme chytali pulce, a se čtvrtí nazývanou Na Vrchu, kde bydlela moje babička. Je odtud vidět až k Plzni a pamatuji se, jak jsem jako dítě se zatajeným dechem poslouchala vyprávění o tom, jak v pětačtyřicátém roce bombardovali Američani plzeňskou Škodovku a babička s mým tehdy pětiletým tátou stáli na Vrchu a dívali se, jak nebe nad Plzní rudě “hoří”. Mám proto pořád ráda široké obzory, odkud vidím daleko do kraje, evokují mi náš výhled do plzeňské kotliny. Do Plas jsem se nakonec dostala při středoškolském studiu – Santiniho klášter nebo Metternichova hrobka mě provázely cestou od autobusu do školy a zpátky. Už na gymplu jsme založili první kapelu, která se vyznačovala tím, že všichni hráli na všechno (nikdo na nic pořádně) a když jsme koncertovali v karlovarském Puppu (komu se to dnes povede, že?), kde bylo naše partnerské gymnázium, vzbudili jsme všeobecné veselí tím, jak jsme si po každé písničce měnili nástroje. Dlouho jsme nemohli sehnat basu, až nám kontrabas půjčil přímo ředitel gymnázia s nevážně míněnou výhrůžkou, že jestli mu ho zničíme, neodmaturujeme Pak jsem pár let působila jako vychovatelka ve škole v přírodě, v komplexu uprostřed lesů, což byl také nezapomenutelný zážitek. Ve čtrnáctidenních turnusech se tady střídaly děti z Mostecka, což bylo celkem náročné, ale na druhou stranu hodně obohacující. Přitom jsme ještě s partou jezdili udržovat zříceninu Libštejna nad Berounkou, do toho jsem s další partou dělala historický šerm a jezdili jsme na vystoupení po celé republice, hrála jsem s ochotníky divadlo a o prázdninách průvodcovala na zámku v Manětíně. Poté jsem krátce dělala stálou průvodkyni na hradě Velhartice. Sice to byl nedlouhý životní úsek, ale o to intenzivnější. Na výhled z hradu do údolí říčky Pstružné (kousek pod ním s Werichovou chatou), nikdy nezapomenu. A pořád uslyším hučení obrovských stáložárných kamen, které dokázaly vytopit i obrovskou hradní místnost s vysokými stropy, kde jsem bydlela. No, a odtud už mě životní cesta zanesla do Týna. Takže, shrnuto, pořád jsem se tak nějak už odmalička motala kolem toho, co se nakonec stalo mojí profesí. A to je velké štěstí, když můžete dělat práci, která je zároveň i koníčkem. Díky práci v muzeu jsem se dostala k zajímavým historickým dokumentům, a tak mohly postupně vzniknout knížky, týkající se regionální historie. Když to vezmu chronologicky: Malý zábavný průvodce (1999), Týn nad Vltavou (2000), Židovství na Vltavotýnsku (2003), Hrady na Vltavotýnsku (2003), Lidová architektura na Vltavotýbnsku (2004), Tvrze, hrady a zámky jižních Čech (2006), Zmizelé Čechy –Vltavotýsko (2007), Vltavotýnský poutník (2007), Vltavotýnsko: krajem dvou řek (2010), Josef Sakař (2019) a snad v příštím roce by měla vyjít kniha o Bedřichu Karáskovi. Do šuplíku jsem si napsala i detektivku z týnského prostředí, ale tu asi nikdy nevydám Jakmile se knížky objevily, začala mít o náš region zájem i ostatní média, takže se moje články objevily v Jihočeských listech, Výběru, Českém lidu, Rodopisné revue nebo v českobudějovickém Českém rozhlase. A dlouhá léta jsem také spolupracovala s místním Vltavínem. Tady v Týně jsem našla překrásný zámek s muzeem, bezvadné kamarády muzikanty (i nemuzikanty), ochotníky na otáčku – prostě paráda. Trochu se mi tady změnily soukromé životní záležitosti, ale to už se v životě stává. Nakonec jsem ještě stihla chvilku před abrahámovinami dokončit celkem osmileté distanční vysokoškolské studium, nejdřív v Budějovicích a pak v Olomouci. Co se týká muziky, vrátila jsem se od kytary po dvaceti letech v podstatě z nouze k houslím (když mi jednou v létě za okénkem auta praskla kytara), na které jsem se učila kdysi u nás v lidové škole. A už jsem u nich zůstala. Při pedagogickém studiu jsem se ještě povinně musela naučit na zobcovou flétnu, takže jsem si ještě přidala flétny S kamarády si říkáme Gdo má čas a v podstatě to tak i je, kdo má čas, hraje. Někdy jsme dva, někdy je nás třeba deset. Hlavní je, že nás to těší, a snad i ty, co nás poslouchají. Žádné jiné ambice nemáme. Muzika je radost a relax. Je to úplně nejvíc nejlepší, jak říkal Forrest Gump. A co baví úplně nejvíc mě? Objevovat. Objevovat zapomenuté příběhy z historie, nové I zapomenuté písničky (nejvíc irské “dupáky”), nové lidi, prostě se mít pořád na co těšit. I když ta současná “blbá nálada” už mě taky zmáhá ????."

Jaroslav Šíma

Do našeho virtuálního křesla pro hosta tentokrát usedl muž, který ví o krajině, vodě a zeleni více, než kdokoliv jiný - Ing. Jaroslav Šíma. Pokud bychom si chtěli vypůjčit inspiraci v literatuře, pak je to "muž, který sází stromy" a také "muž, který hovoří s koňmi". On by toto zřejmě opravil, že se jedná o metodu tzv. "přirozené komunikace", ale pokud ho zahlédnete při práci, bude vám jasné, že umí s přírodou a zvířaty zřejmě opravdu mluvit :-).
Jaroslav Šíma je zahradní a krajinářský architekt, člověk, který má na starosti týnskou veřejnou zeleň, ale také přednášející na JČU, kde na Zemědělské fakultě vyučuje předmět ochrana a biodiverzita krajiny. Muž, který se mnoho let věnuje aktivně přírodě a její ochraně. V první polovině devadesátých let založil Stanici pomoc přírodě (dnes je to areál Přírodovědného muzea. Podařilo se mu udělat rozsáhlé arboretum nejen listnatých stromů, ale unikátní sbírku borovic z celého světa. Dnes je Přírodovědné muzeum díky jeho zakladatelskému úsilí a současné aktivní ředitelce muzea unikátním a velmi nápaditým místem. Je to člověk nejen moudrý, ale i zručný v práci se dřevem. Jeho nápady umožnily zazelenit řadu veřejných prostranství ve městě, ale i jinde. Výsledky jeho práce vylepšily mnoho veřejných míst, ať už je to park na nábřeží u řeky, Bedřichovy sady, výsadby stromů u Rybičků louky, v průmyslové zóně a další. Krásné jsou jeho nápady u hravých projektů, jako je zahrada u MŠ U Lípy nebo nově park Valy. Jeho promyšleným projektem je i nádherně koncipovaná výsadba letniček a růžových keřů (náměstí, okružní křižovatky, u řeky i jinde). Na jaře se díky němu náměstí i jiná místa v centru Týna nad Vltavou zaplní koberci tulipánů. V době omezeného sportování díky koronaviru určitě oceňujeme zprůchodněné a upravené přírodní lokality, jako je například Vodní park Hlinky, Cesta ke staré vodárně nebo obnovená potahová stezka po levém břehu Vltavy. Byl jedním z odborných garantů projektu, ve kterém spolupracovalo více regionů s pomocí evropských dotací - Jižní Čechy, Dolní Rakousko a Jižní Morava. Projekt Klimatická zeleň řešil výsadby dřevin v krajině a osvětové vzdělávací semináře o významu, zakládání a ošetřování zeleně. Také inicioval a zapojil se do série přednášek "Krajina nás spojuje " společně s řadou kolegů. Cílem bylo představit souvislosti procesů v krajině, vztahy mezi počasím, stavem krajiny a hospodařením s půdou.

Pavla Fraňková

Dalším hostem virtuálního komunitního křesla pro hosta je dáma, která je vždy ochotná pomoci a poradit, Ing. Pavla Fraňková. 

Je nám velkou ctí, že se stala i naší spolupracovnicí a i s námi v Komunitním centru Vltavotýnska v době před vládními opatřeními stihla tvořit...
Pavlu zná v Týně nad Vltavou snad každý. Zažilo ji mnoho dětí jako úžasnou a milou vedoucí zájmových kroužků či dětských pobytů a táborů. Na jógu k ní chodí dlouhá léta velká skupina nadšených cvičenců. Hodně lidí s ní léta navštěvuje divadlo a setkává se s ní na řadě kulturních akcí. Pokaždé, když s vámi mluví, umí poradit, podpořit, obdarovat.
o byste ještě o ní měli vědět? Pavla Fraňková je zastupitelka města Týn nad Vltavou (dříve také místostarostka), setkat se s ní můžete i na svatbách jako pověřenou oddávající zastupitelkou. Působila jako dlouholetá pracovnice a lektorka MěDDM. Původně je absolventka VŠ chemicko-technologické, její přehled sahá od technických oborů až po bylinkářství... Je to žena mnoha schopností, šije, tvoří a vede zájmové kreativní kurzy i jógová cvičení.
A prozradila nám také: "Já prostě nějak vždy dělám, co mi situace "poroučí". Dvacet let jsem vdova, takže jsem máma, táta, opravář.... Osm let jsem se intenzivně starala o maminku a na sebe měla čas tak dvě hodiny denně. V tomto pro mě volném čase jsem vedla cvičení, někdy se dostala i do divadla. Teď intenzivně pomáhám s vnučkou. Naštěstí se neumím nudit a stále něco tvořím, vylepšuji také bydlení a zahradu."
Také přijala naši inspirativní výzvu pro "Nápadník": pokud vás zajímá její tip na literaturu - čte aktuálně knihu Hedy Bartíkové: Důvěrné rozhovory.

Lucie Vlasáková

Rádi bychom vám  představili Lucii Vlasákovou, ženu mnoha talentů a velmi inspirativní osobnost. Řadou svých projektů přináší radost a velkou kreativitu i dalším lidem...

A kdo tedy je Lucie Vlasáková? Zpěvačka, kontrabasistka a manažerka skupiny Epydemye. Ta se stala jednou z nejosobitějších kapel na folkové/písničkářské scéně a mezi její úspěchy patří účast na největších tuzemských festivalech nebo žánrová cena Anděl. Lucie je velmi společenská a má dar bezprostřední komunikace s lidmi. S lehkostí moderuje nejen koncerty kapely, ale také společenské akce nebo festivaly. Její profesní i osobní život je dokonale propojený, protože v kapele jako zpěvák, kytarista a autor písní působí také její muž Mirek Vlasák. Společně jezdí koncertovat po celé České republice a vychovávají dva malé syny. Před rokem Vlasákovi spojili své síly s dalšími rodiči a společně vybudovali lesní školku, která od září funguje v čihovické Buši. Lucie ve školce působí jako učitelka. Od malička byla členem vltavotýnského skauta a díky tomu brzy zjistila, že ji naplňuje práce s dětmi. Vystudovala pedagogickou fakultu, ale první rok praxe ve školství ji zklamal. Našla se až v práci lektora v budějovickém centru Cassiopeia, kde připravovala terénní programy v přírodě a pracovala s problematickými třídami. Nyní se Lucii plní sen, protože je součástí týmu, který v Týně zakládá Komunitní školu Avalon.

Tato doba neumožňuje koncertování, pokud byste chtěli kapelu Epydemye podpořit, můžete si pořídit jejich cd nebo zpěvníky, které kapela vydala letos na podzim. Informace najdete na www.epydemye.cz.
Více o Komunitní škole Avalon si můžete přečíst na https://www.facebook.com/groups/982530158880734.

Jiří Nekola

Naším nejnovějším hostem ve virtuálním komunitním křesle pro hosta je řezbář Jiří Nekola.

Jeho dřevořezby najdete na různých místech Jihočeského kraje i celé naší republiky. Jednu z jeho nejnovějších prací, vyřezávaný betlém, můžete obdivovat na vltavotýnském náměstí. Celý betlém vznikal asi 2 měsíce v obci Štipoklasy, 10 km od Týna, kde má autor jednu ze svých dvou dílen.Všechny postavy jsou vyřazené z dubnových kmenů. Každá postava je originál, který se ale drží určitých historických faktů u daných postav. Při práci používá nejen motorovou pilu, brusku, ale ručně pomocí dlát a dalšího broušení dokončuje detaily soch, jako jsou ruce, obličeje a vlasy.

Co nám o sobě řekl dalšího? "Dřevořezbě se věnuji přibližně od roku 2008, ale se dřevem pracuji takřka od malička. Vždy jsem chtěl kus obyčejného dřeva přetvořit na něco víc. Takže pod mým heslem "dávám dřevu život " se o to teď snažím. Dávám dřevu tváře a tvary, které by tu jinak ani nebyly, fantazie s lidskou tváří, i tváře lidí, kteří tak dál jsou mezi námi. Pracuji buď na konkrétních zakázkách, nebo na věcech které si dělám navíc a pak jednou nebo dvakrát do roka tato díla prezentuji na výstavách nebo předváděcí akcích, kde řežu live před lidmi. Snažím se neustále zdokonalovat ve své tvorbě a vymýšlet nové věci. Takže kromě sportu se věnuji jen dřevořezbě, práce je mým koníčkem. Moji tvorbu je možné vidět nejen na mých webových stránkách, fb, instagramu, ale i na různých zajímavých místech naživo, třeba socha Šumava v centru Kvildy, socha anděla v divadle Lucie Bílé v Praze, v ZOO Ohrada v Hluboké nad Vltavou, na Táborsku asi v centru 8 obcí, také díky projektu Toulava a prakticky po celé ČR něco někde ode mne je. Nejvíc soch je u lidí, kteří mě oslovili a nechali si něco zajímavého udělat na míru a byli spokojeni, což těší i mě. "

Více informací a fotek jeho prací najdete na:
https://www.drevorezby-nekola.cz/
https://www.facebook.com/drevorezbynekola
https://www.instagram.com/explore/tags/drevorezbynekola/..."

Romana Babková

Inspirativní a obětavý člověk, tak by se krátce dala charakterizovat Romana Babková, náš další host v on-line křesle pro hosta Komunitního centra Vltavotýnska. Obětavě už od roku 2009 pečuje o depozit pro zvířata spolku Kočka v srdci, z. s. v Týně nad Vltavou. Aktuálně to znamená starání se 10 psů a 41 koček. Jsou to zvířátka nalezená, opuštěná, někdy různým způsobem handicapovaná, která čekají na nové majitele. Popsat, co znamená každodenní péče o depozitum v několika větách není jednoduché. Denně to znamená ranní krmení, hygienu záchodků, venčení psů, dopolední návštěvu veterinární ordinace s nemocnými zvířecími pacienty, popř. očkovací návštěvy veterinářky (paní doktorky). Po pracovní době další pečovací a hygienické kolečko kolem svěřenců. O víkendech sanitární dny, praní textilií, velké čištění a desinfekce. Tato práce nemá dovolené a vyžaduje pohotovost i v noci. Na druhou stranu je to činnost velmi užitečná a záslužná, díky níž bylo možné pomoci řadě nalezených kočiček, které pak našly domov u nových majitelů.

Pokud chcete podpořit práci paní Babkové a spolku Kočka v srdci, určitě si kupte například jejich nový kalendář na rok 2021 (k dostání ve Zverimexu na náměstí Míru v Týně nad Vltavou). Potěší vás řadou fotografií letošních svěřenců - kočiček, malých koťátek i pejsků.Také můžete poskytnout materiální dary (misky, pelíšky, hračky atd.), krmení, léky, virtuálně adoptovat zvíře nebo přispět na činnost depozita https://kockavsrdci.cz/clanky/jak-muzete-pomoci/.Samozřejmě, pokud máte vhodné podmínky pro péči o nové zvířátko, určitě si vyberete z nabídky svěřenců depozita vhodných k odběru.

Více informací o pomoci kočkám:
https://kockavsrdci.cz
https://www.facebook.com/kockavsrdci

Bohumír Langamaier

Dalším osobností, která usedne do našeho, zatím virtuálního komunitního křesla pro hosta, je vltavotýnský fotograf Bohumír Langamaier. Určitě fotil řadu slavnostních příležitostí, kterých jste se zúčastnili, nebo máte rádi jeho fotografie z cest či známých hudebních osobností.

Co nám o sobě prozradil? "Narodil jsem se proto, abych žil. Má cesta k fotografii byla celkem dost trnitá. Od mládí jsem dobře kreslil. Chodil jsem do skautského klubu, který se později přejmenoval na pionýrský klub, jako všechno. Ale stále to byl takový skaut pod vedením pionýru. V pozdějším věku jsem chtěl být muzikant a tak jsem několik let hrál na kytaru. Asi jako každý tenkrát kluk. Nejprve jsem začal trampingem a trampskými písněmi a později písněmi od Karla Kryla, J. Hutky, V. Třešňáka, P. Lutky atd.Poté jsem se setkal z hudbou S. Karáska, J. Čerta a undergroundem. V té době jsem začal fotografovat různé mé kamarády na cestách a koncertech. Hodně mě to vzalo a také bavilo. Dělal jsem výstavy, které měly celkem kladné ohlasy. Bavilo mě to tak, že mi poradili kamarádi studovat fotografii. A tak jsem dělal zkoušky na uměleckou fotografii do Opavy na Institut výtvarné fotografie. A po talentových zkouškách mě vzali. Bavila mě portrétní fotografie, zátiší a reportáž. Ukončil jsem školu diplomovou prací o dětském výchovném ústavu a několika souborů portrétu. Po skončení školy jsem šel na volnou nohu a od té doby jsem pracoval jako fotograf. Fotografoval jsem svatby, dokumenty pro různé organizace a reportáže pro různé firmy.Občas jsem chodil po městě s fotoaparáte a fotografoval městskou krajinu, která mě bavila. V pozdějších letech, když začalo video, jsem začal točit a stříhat dokumentární a reportážní filmy. Pro ČT2 jsem několik let točil Třeboňské Nocturna, pořady o vážné hudbě. Natáčel jsem pro různé umělce, sochaře, malíře. Několik let jsem pracoval pro Nemocnici České Budějovice atd."

Zajímá vás, čím se zabývá ve volném čase? Koukněte na nádherné fotoreportáže z jeho výletů na jeho facebooku. Také si můžete prohlédnout jeho fotoarchiv - od fotek různých hudebních a výtvarných přátel po už historické snímky povodní z roku 2002.(https://www.facebook.com/studio.langmaier).Více informací najdete také na http://www.studio-lang.cz/.

Dagmar Jarešová

Rádi bychom vám představili dalšího zajímavého člověka, a tím je paní Dagmar Jarešová.

Její profesní zaměření je teď před Vánoci více než užitečné, protože se již více než třicet let věnuje pečení a zdobení tradičních a někdy i tvarově netradičních medových perníků. Její rukopis poznáte podle jemných tahů zdobení a vytváření detailů s využitím kvalitních produktů pro perníkové těsto podle tradiční receptury. Umí vyrobit nejen srdce a vánoční ozdoby, ale i 3D perníky ve tvaru hudebních nástrojů, aut, lodí i domů a to pro každou příležitost v životě člověka. Dárek z perníku má řadu výhod, voní, chutná a je především velmi krásný.
Moc se nám líbilo její vyprávění uvedené na webu Perníkářství: "Na začátku stála manželova babička Marie Jarešová z Heřmaně u Písku. Ta pekla a malovala perníky po celý život. Jako žena v domácnosti měla sice vaření a pečení v popisu práce, ovšem pečení perníků pro ni bylo skutečnou vášní. Znovu a znovu zkoušela nové tvary i vzory a díky tomu také vyhrávala v 70. a 80. letech 20. století nejrůznější perníkářské soutěže. Když jsem na konci 80. let nemohla kvůli zdraví pokračovat ve svém původním zaměstnání, začala mě babička Jarešová svoje perníkářské umění učit. Dozvěděla jsem se od ní kolik medu, kolik anýzu a kolik badyánu je třeba do perníku dát, jak správně vyvalovat těsto a jako dlouho ho péct. Ukázala mi všechny svoje vzory, naučila vyrobit ty nejtenčí kornoutky a prozradila, který cukr se k malování hodí nejvíce. Ještě dnes jsem jí za to vděčná. Když jsem všechno její školení zvládla, vyrazila jsem před Vánoci 1989 na první trhy. Perníčky se k mému překvapení prodávaly dobře, později to bylo lepší a lepší, tak jsem se rozhodla, že babiččino řemeslo převezmu naplno. Od té doby jezdím s perníčky po trzích a poutích a v posledních letech také dodáváme do specializovaných obchodů s perníky. V době, kdy se firma postupně rozrostla, přidal se ke mně i manžel. Nyní už děláme všechnu práci společně. Jako dárky se naše perníčky podívaly do celého světa, do Spojených států, Velké Británie, Švýcarska, Japonska či Austrálie. Kromě toho se každý rok objeví na vánočních stromcích či velikonočních stolech našich zákazníků po celém Česku. A samozřejmě také na stromečku a svátečním stole u nás doma."

Pokud budete chtít zahlédnout perníčky z dílny paní Jarešové, můžete se zastavit už tuto neděli od 15:00 do 19:00 na Adventních trzích na náměstí Míru v Týně nad Vltavou, měla by tam mít své produkty. Moc se těšíme, že se nad perníčky opět někdy sejdeme v Komunitním centru Vltavotýnska. Paní Jarešová pro nás už letos na jaře uspořádala dokonce jeden z prvních rukodělných seminářů při zahájení naší činnosti.

Více o Perníkářství najdete na:
http://www.pernikarstvi.cz/
https://www.instagram.com/pernikarstvi.cz/
https://www.facebook.com/dagmar.jaresova

Ing. Arch. Jiří Kobera

Prvním naším, zatím virtuálním hostem, je Ing. Arch. Jiří Kobera. Je nejen významným architektem, který stojí za vznikem a obnovou důležitých staveb v Týně nad Vltavou i po celé republice, ale je zejména autorem projektu rekonstrukce Komunitního centra Vltavotýnska. Znát ho můžete mimo jiné jako dirigenta a vedoucího souboru Aleluja a také zakládajícího člena skupiny Vanderband. Zajímavá je také jeho sportovní kariéra spojená s kanoistikou. Jeho architektonický rukopis je charakteristický v práci s detailem, využitím kvalitních materiálů a prvků a často také použitím dřevěných konstrukcí esteticky zapojených do celkové koncepce stavby. Jeho ateliér vytvořil řadu projektů od rodinných domů po velké průmyslové podniky. Díky němu má novou podobu Sašina vila, budova Policie ČR, MDK Sokolovna, radnice, ale například i některé objekty na Jaderné elektrárně Temelín. Dřevěné konstrukce byly uplatněny při výstavbě kaple sv. Anežky v Čihovicích nebo stavby kanoistického stadionu Valcha v Týně nad Vltavou.

Velké poděkování mu patří za projekt našeho Komunitního centra, kdy z původně zchátralé budovy vytvořil vzdušné a prostorné místo, nádherné prostředí pro setkávání a různé aktivity.